Třicátého prvního ledna. Konec prvního měsíce. Konec začátku. Konec předsevzetí.
Prvního ledna si všichni dávají předsevzetí, aby se během ledna vrátili ke starému dobrému pohodlnému způsobu života a vlastně nic nezměnili.
Je chyba v tom, že tato předsevzetí vzdají? Nebo snad v tom, že s nimi vůbec začali? Nebo je prostě nejlepší neustále zkoušet nové věci, a když zjistíme, že nás nebaví, vykašlat se na ně?
O začínání a zkoušení nového jsem toho napsal více než dost. Ještě důležitější je však končení!
Znáte to. Když jste byli malí, měli jste plno snů. Pak jste postupně rostli a vaše cíle se měnily. Dospěli jste a vyměnili jste své cíle za povinnosti. Jste spokojení s tím, co máte. Spokojili jste se s tím, že chodíte každý den do práce, abyste tam 8 hodin poslouchali vašeho nevrlého šéfa a tvářili se, že děláte něco, co jste nikdy dělat nechtěli. Neznáte to? Nepřipomíná vám to nic? Pak jste asi u špatného článku. Užívejte si svého úžasného života!
Pokud však máte pochybnosti, že děláte to, co jste vždy chtěli, čtěte následující příběh.
Byl jednou jeden chlapec, který chtěl být psychologem. Chtěl pomáhat lidem, měl pocit, že umí naslouchat a myslel, že psychologie je správná cesta. Když se tedy na konci gymplu rozhodoval, co dál dělat, psychologie byla jasná volba. Správná volba. Tahle škola ho opravdu bavila, minimálně ze začátku. Naučil se tam plno zajímavých věcí, ale postupem času zjistil, že psychologem být nechce. Došel k závěru, že tahle práce prostě není to, co opravdu chce. Školu tedy ukončil. Po třech letech. Bez titulu. Šťastný a spokojený.
Divné?
Jasně, nemá titul, ale naučil se tam plno věcem, které se mu v životě hodí. Vrátil se k tomu, co umí. Živí se tvorbou webů. To, že rád pomáhá lidem, se nezměnilo, jen mu došlo, že psychologie není jedinou cestou.
Ponaučení?
Když něco opravdu chcete, dělejte to a dejte tomu vše! Když zjistíte, že děláte něco, co nechcete, nechte to být! Skončete s tím! Čím dříve, tím lépe! Ideálně hned!
Do or die … or let it go!
