Poslední máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Poslední máj
Byl pozdní večer – půlka máje –
půlka máje – byl krutý čas.
Nevím zda zlomil se mi vlas,
nebo proč všechno šlo do háje.
Jak stalo se to - byl to pech,
ponurý příběh se tu děl,
že slavík smutnou píseň pěl,
jeden za druhým smutný vzdech.
Stalo se v těchto časech stinných,
že zmohl nás snad zvlášní bol,
už nelétal ani ten mol;
že zvýšil se počet nás, líných.
Pak přisly depresivní hlásky,
na duši zjevily se vrásky.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.
Je pozdní večer – poslední máj …
Scroll to top