Tak jsem začal pořádně číst. A hned takto náročnou četbou. Robert Louis Stevenson se ve svých knihách pouští do rozsáhlých metafor souboje dobra a zla. Alespoň s Podivuhodném případu Dr. Jekylla a pana Hyda a Markheimovi.
Před pokračováním doporučuji přečíst knihu
SPOILER ALERT: Následující odstavce obsahují zápletku knihy.
Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda je psán stylem detektivky. Na začátku se seznámíme s advokátem, kterému při procházce poví jeho přítel děsivý příběh. Advokát se postupem času seznamuje s jeho hlavními hrdiny a zjišťuje, že je vlastně zná.
Ve městě se dějí stále podivuhodnější věci, až najednou hlavní podezřelý zmizí a zdá se, že už se nikdy neobjeví a bude klid. Jenže se objeví zrovna v nejméně očekávaný moment, a když ho advokát najde, je už mrtev a u něj leží dopis, který vysvětluje všechno, co se do té doby stalo.
SPOILER END: Konec části vyzrazující zápletku.
Krásná metafora zla v našem světě. Na začátku připustíme, že nějaké drobné zlo není špatné, pak připustíme, že je v pohodě i něco horšího. To přeci dělá každý, proč ne já? A pak už jedeme jako na horské dráze nejkratší cestou do pekel.
Stevenson byl ovšem pravděpodobně pesimista.
S dobrem je to totiž obdobné. Uděláme pro někoho nějakou drobnost. Toho to potěší a v dobrém rozmaru pomůže někomu dalšímu a dobro se taky rozšíří. A když uvidíme, že dobrem uděláme někomu radost, určitě ho rádi zopakujeme.
Je tedy na nás, jak se rozhodneme. Jeden špatný skutek nás hned nezabije, ale může být cestou na horskou dráhu zla. Stejně tak jeden dobrý skutek nás nespasí. Když se však rozhodneme pro dobro, budeme spokojeni, stejně jako budou spokojeni lidé kolem nás. Dobro se bude šířit a my budeme stále lepšími lidmi.
Hlavní myšlenkou příběhu je, že není problém své jednání před lidmi maskovat, ale nemůžeme se schovat sami před sebou. Každý náš čin nás utváří, což se nakonec projeví navenek. Špatné skutky z nás dělají škaredé lidi, dobré skutky krásné lidi.
A kdo by nechtěl být krásný?
