Inspirováno písní, dětmi, které nejedí a vším tím, na co je to metafora – ať už tam uvidíte cokoli … Snad se budete bavit podobně, jako já, když mě napadaly tyhle verše 😉
K míse běžíš furt dopředu,
pak se lekneš, sprcha ledu.
Tenhle salát, ten ti chutná,
ovládání je věc nutná.
Je to salát zvláštní chuti,
nepřestat tě cosi nutí.
Mandarinka sladká zdá se,
kyselost však, ukrývá se,
za tím prvním dojmem sladkým,
nedlouhým a příliš vratkým.
Hlad máš větší, den ode dne,
když však kousneš, všechno zbledne.
Nejsi zvyklý na kvalitu,
všechno je jak z igelitu.
Když nemůžeš, tak si přidej,
hlavně se nepokydej.
Prosím, přidat! Tak to funguje!
Prosím, přidat! Tak to funguje!
K míse běžíš furt dopředu,
teď by sis dal, trochu medu.
Tak si zkusíš, salát jiný,
V něm je však moc zeleniny.
I když jsou vitamíny,
ty bys raděj… Těstoviny?
Ta láhev se pěkně směje,
v ústech se však neohřeje.
Po tom krátkém zalíbení,
dlouho trvá střízlivění.
Jak si vybrat jídlo správné,
po kterém ti nevyhládne.
Když nemůžeš, tak si přidej,
hlavně se nepokydej.
Prosím, přidat! Tak to funguje!
Prosím, přidat! Tak to funguje!
Hladovíš už dobu drahnou,
všichni po krajíci prahnou.
Ukousneš jen kousek malý,
Chabnou tvé kousací svaly.
Dal by sis teď kousek sýra,
ochabuje tvoje víra,
že ho zvládneš snísti celý.
Mnozí na něm pohořeli.
Ty však ten boj nevzdáváš,
ústní svaly rozhýbáváš.
Taky brousíš svoje zuby,
abys nebyl příliš hrubý,
aby sýr byl spokojen,
že byl tebou ukrojen.
