Jsem dokonalý! aneb Přestaňme se konečně podceňovat!

Proč máme všichni sebevědomí v pr..yč?!?

Co se to s tím světem stalo? Proč dneska máme všichni sebevědomí v pr..yč nebo se tak snažíme tvářit, abychom snad nebyli příliš namyšlení, arogantní, abychom snad neudělali ten největší zločin, kterým je samochvála?!?

Netuším, kdy se to stalo, ale rozhodně nevěřím tomu, že tahle přetvářka je přirozená a byla tu odjakživa. Nevěřím ani tomu, že je přirozený ten pocit méněcennosti, který si vtloukáme do hlavy na základě různých reklam a různých idolů - vzorů toho, jak bychom měli vypadat a jak se chovat, abychom byli dokonalí, protože oni přece jsou dokonalí.

A nejsme dokonalí my všichni?

Já jsem dokonalý!

Dobře. Možná nejsem ten nejlepší člověk na světě, možná nejsem ani zdaleka nejlepší kytarista, možná nejsem nejlepší zpěvák, i když k tomu mám o poznání blíže, nejsem nejlepší žongler, kuchař, tvůrce webů ani spisovatel, ale neustále obrušuji hrany své neschopnosti a tyhle, ale i jiné schopnosti vylepšuji. Možná je dokonalost právě ta cesta.

A možná je to úplně jinak.

Nejsme dokonalí všichni už od narození? Není dokonalost prostě to, že jsme a rozdíly mezi námi jen dokazují, jak jsme dokonalí. Ne každý zvlášť, ale jak jsme dokonalí jako celek, jako lidstvo? Nejsou naše rozdílnosti a možná i chyby to, co nám dává možnost se vzájemně doplňovat a tvořit tak dokonalé lidstvo, dokonalé skupiny, dokonalé páry a nakonec i dokonalé jednotlivce? Dokonalé v tom, že v té skládačce světa jsme každý dílkem, bez kterého nelze složit celkový obraz.

Shrnutí

  1. Všichni jsme dokonalí (úžasní, skvělí, slovo dokonalí používám právě proto, že je podle mě nejvíce na opačné straně pocitů méněcennosti a slov s nimi spojených) a prospěje každému z nás si to přiznat, nepodceňovat se a žít. Jasně, děláme chyby, ale ty dělají i ti nejlepší. A čím víc se budeme snažit, tím víc těch chyb bude, ale mnohem více bude té krásy, dokonalosti ... Růže nejsou bez trní, ale trní není tak velká cena, abychom se kvůli ní růží vzdali!
  2. Mám rád upřímnost, takže ocením raději otevřené a jasné ocenění sebe samé/ho, i když třeba trochu přehnané, než falešnou skromnost. Když Tě někdo pochválí a Ty mu řekneš, že to nestálo za řeč, může to vyznít tak, že si jeho chvály neceníš a věř, že lidé Tě nechválí, když nevidí důvod. Jasně, občas se Ti něco nepovede a je fér to přiznat, ale nezveličuj své chyby. ... Viz růže a trní 🙂

Takže až někdy budu tvrdit, že jsem dokonalý, budete vědět, jak to myslím a už ze mě nebude egoista 🙂

A pokud jsem snad něco nevyjádřil dost jasně, poslechněte si Siu ...

YOU CAN DO ANYTHING!!