Poslední máj

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

Kde borový zaváněl háj.

 

O lásce šeptal tichý mech;

Květoucí strom lhal lásky žel,

Svou lásku slavík růži pěl,

Růžinu jevil vonný vzdech.

 

Jezero hladké v křovích stinných

Zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

A slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

Planoucí tam co slzy lásky.

Poslední máj

Byl pozdní večer – půlka máje –

Půlka máje – byl krutý čas.

Nevím zda zlomil se mi vlas,

Nebo proč všechno šlo do háje.

 

Jak stalo se to - byl to pech,

Ponurý příběh se tu děl,

Že slavík smutnou píseň pěl,

Jeden za druhým smutný vzdech.

 

Stalo se v těchto časech stinných,

že zmohl nás snad zvlášní bol,

už nelétal ani ten mol;

že zvýšil se počet nás, líných.

Pak přisly depresivní hlásky,

Na duši zjevily se vrásky.

 

Večerní jako máj ve lůně pustých skal;

Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

 

Je pozdní večer – poslední máj …

  • Pípůl

    Proč tak smutná báseň? 🙁

    • Protože už ani ten mol nelétá, jak je líný …